[jančula]

ten by ma mal „rad“…
Uz teraz sa hneva, ze to riesim, ze som tu napisala…
asi by som mala prestat, ked nechcem prist o kamosa.

[jareš]

Janka…premysli si, či je lepšie „prísť“ o kamaráta…alebo prísť o kamaráta…

žiaľ, taký je život, snaž sa vybrať si z toho zlého to slabšie zlo…inak sa môže raz stať, že práve toto mu bude vadiť, že si práve vtedy nezatlačila…

v každom prípade si dobre premysli, čo spravíš…my sme predsa len trošku iní a sme aj veľmi vzťahovační a urážliví…v každom prípade by mal mať nasadené kortikoidy…

[ferino]

No kym nepochpí sám, že sa musí liečiť a čím skôr tým mu bude lepšie. To si musí uvedomiť sám. Viem prečo to hovorím. Tiež som ignoroval začiatok problémov. Potom sa to liečilo dlhšie a horšie. Ale niet nad jazdu v sanitke so zapnutou sirénou. Ďakujem už nechcem. Dva krát stačilo.

[administrator]

Janka…chlapi oveľa ťažšie znášajú pocit, že ochoreli chorobou, ktorá im znemožní byť „pánmi tvorstva“….prosím všetkých chlapov, aby sa nehnevali, nemyslím to zle…je to reál

Už žena má čo robiť, aby vôbec prijala, že sa mnohé veci musia zmeniť a že veľa doteraz bežne vykonávaných prác sa zrazu nedá robiť…chlapi…to sú iné tvory…nemyslím to samozrejme v zlom, ale sú to odjakživa tí, ktorí sa starajú o rodinu po všetkých stránkach…ako to má ten chlap prijať, keď zrazu zistí, že toto už nikdy nebude…

neviem, či môžem, ale aspoň skúsim, možno si z toho niečo vyberieš

…skús sa s ním porozprávať na túto tému, ak sa chystá na to, že raz bude mať ženu a deti, ak sa raz má stať „hlava“ rodiny, musí to byť on, kto sa musí dať do poriadku…a vieš čo…podstrč mu článok, ktorý je tu uvedený v článkoch od dr. Havrdovej…počkaj skopčím ti ho …podstrč mu ho…je to tam veľmi dobre napísané… takýmto neuváženým pôsobením si neuveriteľne ubližuje, pretože kapacita mozgu je obmedzená a pri každom zápale jednotlivé nervové zakončenia odumierajú vďaka SM. Kapacita jeho mozgu sa tragicky znižuje…skús mu tento článok podstrčiť…mal by ho prebrať k reakcii…

tu je celý článok:

Prevzaté z Českej stránky SMS Přednáška doc. MUDr. Evy Havrdové, CSc: Roztroušená mozkomíšní skleróza
Evropský týden mozku: 12.–16.3. 2007 (Akademie věd ČR)

Dobré odpoledne,

děkuji organizátorům za pozvání a vám všem za to, že jste přišli, protože jsou dvě hodiny
odpoledne a venku je krásně, takže trávit odpoledne v Akademii věd, to už vyžaduje opravdu
velký hlad po vědění. Vidím, že jste tady v sále převážně samí mladí lidé, a to bohužel právě ve
věku, kdy roztroušenou sklerózu velmi často diagnostikujeme (pozn. SMS: v sále byli vesměs
studenti posledních ročníků středních škol spolu se svým učiteli). A my si teď řekneme, proč
tomu tak je.
Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění. Co to vlastně znamená?

Znamená to, že vlastní imunitní systém, který nás má chránit před vším, co přichází z vnějšího
prostředí, aby to narušilo integritu našeho organismu, tak z nějakého důvodu, který zatím není
úplně přesně znám, a kde v některých věcech zatím jen spekulujeme, začne útočit proti vlastnímu
tělu. Řekneme si, proč tomu tak asi je, a co si o tom myslíme, i když je možné, že za 50 let se to
bude vykládat úplně jinak.
V imunitním systému fungují bílé krvinky, které rozpoznávají to, co je tělu vlastní, a to, co mu
vlastní není. A ty by měly zajišťovat, že se nikdy nic takového, co jsem zmínila před chvílí,
nestane. Ale signál, který krvinky dostávají, je najednou změněn. Některé jejich molekuly na
povrchu těla se začnou imunitnímu systému jevit jako nepřítel a on proti nim zahájí útok. Ten
obecně probíhá jako zánětlivé onemocnění. Většina z vás si asi myslí, že zánět je něco, co
způsobují viry nebo bakterie, které se na zánětu nějak účastní. Ale tady to vypadá, že tomu tak
zdaleka není. Že viry a bakterie se na zánětu v centrálním nervovém systému sice možná mohou
nějak podílet, ale rozhodně ne tak, že by do mozku člověka pronikl virus a způsobil tam škody,
jako je tomu například u klíšťové encefalitidy.
Říkáte si asi, jak je možné, že člověk takové buňky má. A jestli je mají třeba jen nemocní lidé,
jejichž buňky umí rozpoznat jejich vlastní mozek jako cizí orgán, jako nepřítele. Asi vás zklamu
a možná i vyděsím, ale takové buňky má každý. Všichni máme v těle buňky, které jsou schopné
rozpoznat jako nepřítele nejen náš mozek, ale i ledviny, štítnou žlázu, svaly, cévy, atd. Ale stane
se tak jen za určitých okolností.
A my si myslíme, že těmi okolnostmi, proč tyto buňky zahájí útok, je možná nějaká podobnost
mezi tím, co způsobilo infekci a tím, co je na povrchu těla. Víte, že aminokyselin, ze kterých se
skládají bílkoviny, je jen pár, a tak vlastně bílkoviny mohou vytvářet určité řetězce, které jsou si
trochu podobné. A jestliže byl imunitní systém aktivován a množil se na podkladě rozpoznání
nějakého bacila nebo viru, tak se samozřejmě může stát, že při této reakci dojde i k rozpoznání
něčeho, co je podobné něčemu, co má na svém povrchu ten bacil nebo virus. Tomu se říká
switch, neboli přepnutí – asi to slovo znáte z počítačové terminologie – imunitní systém se
přeswitchuje a začne útočit proti vlastnímu tělu
Jak to, že vůbec máme nějaké buňky, které jsou schopné útočit proti vlastnímu tělu?

Je to tak, že se narodíme s obrovskou škálou možností útočit proti všemu. Ale imunitní systém
proti vlastnímu tělu běžně neútočí, protože buňky, T-lymfocyty – to jsou na obrázku ty malé,
kulaté s velkým jádrem, které mají relativně dlouhou životnost – tak ty „chodí do jakési školky“,
kde se učí, co mají dělat. Chodí do thymu – do brzlíku, kde se dozvědí, co mají rozpoznávat jako
cizí, a proti čemu smějí útočit, a proti čemu ne. A ty hodně agresivní, hodně zlobivé jsou
vymazány, zlikvidovány. A pak tam zbude spousta těch, které to umí jen za určitých podmínek, a
které jsou ve stavu spánku, tedy neumí se množit a tudíž nemohou ani škodit. Aby ty buňky
mohly škodit, tak jich musí být asi tak 105, aby dokázaly napadnout nějaký orgán.
Tady bude asi první z poruch – buňky jsou sice uspány, ale umí se probudit. Správně by se
během života probudit neměly, ony mají v imunitním systému nějaké funkce, ale u pacientů
s roztroušenou sklerózou se probudily a namnožily. Působily tam nějaké podněty v období
vývoje imunitního systému – možná je to nedostatek vitaminu D, možná setkání s nějakými
infekcemi a jejich přecházení. Pamatujte si, že přecházení jakýchkoliv infekcí je vždycky
špatně a může z toho hrozit nějaký zdravotní problém.
A tyto buňky, když rozpoznají, že by mohly zaútočit proti nějakému jinému orgánu než proti
opravdovému nepříteli, a podaří se jim namnožit, tak jsou dokonce tak chytré, že jsou schopné
najít si cestu do toho orgánu, proti kterému se aktivovaly – ať už to jsou ledviny, štítná žláza nebo
mozek. A jsou schopné překročit bariéru do toho orgánu. Orgány jsou oddělené určitou bariérou
a mozek je oddělený speciálně dobrou bariérou, i když není zase až tak dobrá jako třeba igelitový
sáček. Takže za určitých okolností je prostupná i pro tyto buňky. Ony umí vkročit do centrálního
nervového systém a umí se v tom prostředí aktivovat. Způsobí tam zánět, který není septický,
tedy není způsobený bacilem nebo virem samotným, je způsobený tím, že tam začaly škodit
„zlobivé“ buňky.
A v ložiskách zánětu, která se vyskytují u pacientů s roztroušenou sklerózou, dochází ke dvěma
věcem: jsou napadány buňky, které mají na svých vláknech myelin – to je ochranný obal, který se
skládá z takových malých buřtíků a máme ho proto, abychom uměli rychle reagovat. Je to vlastně
něco jako izolace drátu. Myelin je zodpovědný například za to, že když sáhnete na rozpálená
kamna, tak umíte ruku velmi rychle odtáhnout a nečekáte, až vám tkáň zuhelnatí. Nebo když se
ve vašem zorném poli objeví auto, tak dovedete rychle zareagovat a ulici buď nepřejdete nebo
naopak zrychlíte krok. Myelin máme jen pro ty funkce, u kterých musí být přenos informací
opravdu velmi rychlý – které nám vlastně umožňují přežití. Například v žaludku žádná
myelinizovaná vlákna nemáme, protože žaludek může fungovat pomalu, ale zrak a motorika musí
naopak fungovat velmi rychle. Takže v zánětlivých ložiskách dochází k rozpadu myelinu. Ale to
ještě není to nejhorší, protože máme nějaké rezervy, jak si mozek umí myelin znovu vytvořit.
Myelin je produktem buněk, které se jmenují oligodendrocyty, jsou to jedny z podpůrných buněk
v mozku, mají spoustu nožiček a vždycky jedna nožička vytvoří jeden takový buřtík na jednom
nervovém vlákně. Takže jedna buňka obsluhuje třeba dvacet buřtíků na dvaceti různých
vláknech. Když se myelin rozpadne, tak z těch nožiček uniká cytoplazma, buňky trpí a mohou
zahynout. Ale když nezahynou, umí – když zánět trochu opadne – opět integrovat porušenou
membránu a pokud jsou tam přítomné určité růstové působky, dokáží nervové vlákno znovu
obalit. Nový myelin sice už není tak kvalitní, ale rychlé vedení vzruchu vláknem umožňuje.
Co se však může stát? V době, kdy nervová vlákna v okolí zánětu myelin nemají, se roztrhají – a
to znamená konec funkce vlákna, protože v centrálním nervovém systému vlákno bohužel spravit
neumíme. Víte, že když si přeříznete nerv třeba na ruce, tak se její funkce může za určitých
okolností obnovit a končetina se vrátí téměř k plné funkci. Ale nervová vlákna v centrálním
nervovém systému toto neudělají. A proto spolu s každým zaniklým vláknem zanikne i jeho
funkce.
Toto obojí se tedy děje v ložiskách zánětu u pacientů s roztroušenou sklerózou.
Na tomto obrázku vidíte, jak to vypadá za normálních okolností: vzruch, který vydá nervová
buňka jako povel – přeskakuje myelinizovaným vláknem mezi jednotlivými buřtíky. Mezi nimi
jsou iontové kanálky, které zajišťují přenos vzruchu, a ten jde velmi rychle přes další buřtíky
ke druhé buňce. Ale když je myelin zničen, vzniká akutní kondukční blok, neboli blok vedení
vzruchu. Ten nemůže jít dál, skončí na odhaleném vlákně, kde žádné iontové kanálky nejsou.
Trvá to několik dnů, a pokud je vlákno zachováno, vyrobí buňka jiné iontové kanálky, vystrčí je
na membránu a vzruch se obnoví. Ale už nepůjde tak rychle, vedení nervového impulzu se
zpomalí. Ovšem když se nervovému vláknu opravdu hodně nedaří, může se přetrhnout a znamená
to jeho konec. Impulz pak nemůže být přenášený vůbec.
Když se v histologii podíváme pod mikroskopem na ložiska zánětu, vidíme, že buněk zánětu –
zlobivých T-lymfocytů – je tam kolem malé cévy spousta. Ložisko zánětu je relativně velmi
okrouhlé. Buňky, které se někde potkaly s tím, co jim připomnělo myelin, se aktivovaly a
z krevního toku vylezly přes bariéru do mozkové tkáně. Dostaly se tedy do centrálního nervového
systému, kde však zánětlivé buňky nemají co dělat. Bariéra je právě proto relativně pevná, aby
tam nemohla vniknout kdejaká buňka. Ale na druhou stranu celý imunitní systém musí mít
přehled o tom, co se v orgánech děje. Nějaké buňky tam tedy proniknout musí, ale ony se tam jen
jakoby projdou jako nějaká policie, aby zjistily, jestli tam je všechno v pořádku a pak zase
vylezou. Nesmí jich tam být moc najednou, protože mozek je uzavřený v kostěné schránce a
kdyby se tam najednou shromáždilo velké množství buněk, tak by se mozek do hlavy nevešel. A
právě v tom nám pomáhá bariéra, která je relativně pevná.
Tady vidíte jeden z příkladů, jak lze nervové vlákno zničit. Nervová vlákna obsahují elastická
vlákénka, a ta, když se přetrhnou, tak na konci každého z nich vznikne jakási kulička, ovoid. Ty
lze počítat – na skenovacím mikroskopu, kde si můžete projet určitou vrstvu, bylo zjištěno, že
vláken může zmizet nebo se roztrhat až 11 000 na jeden milimetr krychlový. Ztráta nervových
vláken tedy může být velká. V laboratorních podmínkách se samozřejmě zkoumá, co je za to
zodpovědné. Protože kdybychom toto uměli zablokovat, tak zabráníme invaliditě, která plyne
nejen z této choroby, ale i z jiných chorob.
Na tomto obrázku vidíte jeden ze „zlobivých“ lymfocytů, jsou takzvaně cytotoxické, neboli
toxické vůči buňkám. Je to určitý „policejní“ lymfocyt, který nemá vůbec nic společného
s myelinem, ale rozpoznává, že na vlákně, ze kterého zmizel myelin, se vystrčily molekuly
takzvané tkáňové slučitelnosti, které tam normálně nemají být. On je tam jen proto, aby zjišťoval,
jestli je tam všechno v pořádku. A najde-li tam molekuly, které tam být nemají, vyhodnotí je jako
nepřítele, kterého je potřeba zničit. Na tomto snímku vidíte, jak dlouho v laboratoři trvalo, než
lymfocyt překousl nervové vlákno (cca za 1 hodinu – pozn. SMS).
Jak to udělal? On produkuje látky, kterým se říká perforiny, tedy látky, které roztáhnou póry
v membráně. Tím do ní nateče tekutina z okolního prostředí a vlákno tloustne tak dlouho, až
praskne. Vidíte, jak jednoduchým způsobem dokáže imunitní buňka nervové vlákno zničit. To je
jeden z mechanismů degenerace nervových vláken u roztroušené sklerózy.
Roztroušené skleróze se říká roztroušená proto, že její příznaky jsou roztroušené v čase, tedy
přicházejí a odcházejí. Kromě toho hovoříme také o roztroušení v prostoru, tedy v centrálním
nervovém systému, kde jsou jednotlivá zánětlivá ložiska. Dříve se mělo za to, že RS existuje jen
v době akutních zhoršení stavu pacienta, kdy přijdou nějaké neurologické příznaky – ochrne ruka
nebo noha, člověk má třes jedné ruky, nebo má špatnou citlivost části těla, nebo nevidí na jedno
oko. A během několika měsíců, nebo týdnů, případně dnů to zmizí. A dříve se lékaři domnívali,
že v období mezi těmito zhoršeními choroba spí. Ale není tomu tak – zánět je tam pořád.
Zobrazovací metody, jako je magnetická rezonance, nám ukázaly, že relapsů choroby (kdy se
zánět buď zhorší, nebo se nově objeví v místech, která umíme detekovat) je zhruba 3x–10x
méně, než kolik se jich v centrálním nervovém systému skutečně odehrává.
V centrálním nervovém systému se tedy u pacientů s roztroušenou sklerózou odehrávají dva děje:
jednak je to zánět, a jednak degenerace nervových vláken. Ta zčásti souvisí se zánětem, ale
zčásti pokračuje sama a my zatím neumíme degeneraci dostatečně léčebně ovlivnit. Jediné, co
umíme, je zabíjet zánětlivé buňky, tedy zpomalovat postup choroby. Zatím neumíme slepovat
nervová vlákna, ani zabránit tomu, aby docházelo k jejich zničení.
Ale podobně jako u všech orgánů, také u nervových vláken platí, že jsme vybaveni větším
množstvím nervových vláken, než potřebujeme – na celý život máme asi 40 % rezervních
nervových vláken, která můžeme bez problémů ztratit. Je to rezerva na celý život – pro případ
úrazu nebo nějakého toxického poškození, abychom to ve zdraví přežili, i když s menším počtem
nervových vláken. A v zánětlivém ložisku je hodně poškozených nervových vláken. V tak
velkém ložisku, jaké jste viděli na předcházejícím snímku, už jich je poškozeno opravdu velké
množství a znamená to, že už je poškozena některá z funkcí.
Než se tyto rezervy vyčerpají, může pacient i řadu let relativně dobře fungovat, je prakticky bez
obtíží. Tato skutečnost dříve mátla i lékaře. Říkali, že když pacient žádné větší obtíže nemá, že
vlastně není třeba ho léčit. Bohužel mnoho neurologů stále ještě toto dogma přijímá, ale
v současnosti už víme, že to je jinak. Dříve jsme si říkali, že myelin se ztrácí, a vlákna, která
nemají ochranný kabátek, trpí tak dlouho, až se vyčerpají a postupně zanikají. Ale dnes už se díky
magnetické rezonanci dá zjistit, že ztráta nervových vláken je přítomna už v samém počátku
choroby. A zjistilo se dokonce, že rychlost úbytku je relativně vysoká právě v počátcích choroby.
Tedy v době, kdy ubývá z těch 40 % rezerv. Ale ani ten člověk, ani lékař si to nemusí vůbec
uvědomovat, protože tam ještě jsou rezervy. A samozřejmě, když se všechny rezervy vyčerpají,
tak už není možné je obnovit a nastává invalidita. Během 11–15 let potřebuje pacient dvě
francouzské hole k tomu, aby ušel 100 metrů. Je to choroba, která invalidizuje člověka po stránce
motorické, ale může ho invalidizovat i po jiných stránkách, může tam být ztráta zraku a podobně.
Dnes tedy víme, že za trvalý neurologický deficit pacienta je zodpovědná ztráta nervových
vláken, nikoliv myelinu samotného. Myelin, který je důležitý z hlediska fungování nervového
vlákna, se může obnovit, a to dokonce několikrát. Ale nervové vlákno se vyčerpává právě tím, že
vytváří iontové kanálky, jak už jsme si řekli, aby se obnovil přenos vzruchu mezi buňkami. Je to
metabolicky velice náročný děj. A protože se zjistilo, že k poškození nervových vláken dochází
už v samotném počátku choroby, změnil se radikálně i přístup k její léčbě. Zahajujeme ji co
nejdříve po stanovení diagnózy a léčba musí být dostatečně agresivní, abychom množící se
zánětlivé buňky opravdu potlačili
Jaké jsou příznaky, se kterými k nám pacient s roztroušenou sklerózou přichází?

Bývá to poškození zrakového nervu. Ten je součástí centrálního nervového systému, je to vlastně
výběžek mozku. Oko totiž vzniklo tak, že se mozek vychlípil a vznikl samostatný orgán. Zrakový
nerv je tedy mozková tkáň, jsou to centrální nervová vlákna, nikoliv periferní jako třeba na ruce.
Poškození zrakového nervu se projevuje například tak, že člověk vidí mlhavě nebo ho bolí pohyb
okem, protože zrakový nerv za okem je namáhaný, a dochází i k výpadkům zorného pole.
Většinou se to úplně upraví, ale samozřejmě určitá porucha zraku může přetrvat.
Dalšími příznaky jsou poruchy citlivosti – může to být brnění končetin, porucha hybnosti (což
ovšem nemusí nutně znamenat roztroušenou sklerózu – můžete to být třeba od cvičení
v posilovně nebo si uděláte něco s páteří, případně si přeležíte ruku apod). V průběhu let se u
pacientů s roztroušenou sklerózou přidávají i poruchy funkce svěračů – tedy močového měchýře
a střev, protože to jsou dlouhé dráhy, které procházejí z mozku míchou a pak teprve se přepojují
na periferní nervový systém.
K dalším příznakům patří poruchy rovnováhy a koordinace, které zčásti zajišťuje mícha a zčásti
mozeček. A protože bílá hmota mozková je zodpovědná za spojení pravé a levé hemisféry, tedy
za myšlení, a nervových vláken v ní ubývá, mohou se objevit i poruchy kognice – to znamená
poruchy vyšší nervové činnosti – člověk může mít problémy se soustředěním, učením, s pamětí.
Málokdy to bývá na začátku choroby, ale budeme-li to velmi podrobně testovat, tak asi u 30 %
pacientů můžeme najít některé z těchto poruch už v počátcích choroby.
A ještě k tomu patří dva fenomény, které kdyby stály o samotě, tak většina lékařů bude mít pocit,
že to jsou psychogenní obtíže, kterými není třeba se zabývat – a to jsou únava a deprese, poruchy
nálady. Je to způsobeno tím, že když je v mozku jakýkoliv zánět, tak zánětlivé působky
imunitního systému, tedy to, co buňky imunitního systému produkují, zpomalují vedení vzruchu
nervovým vláknem. Určitě jste si už všimli, že když máte nějakou virózu, tak vám učení trvá déle
než jindy. A pacient, který má v hlavě zánět, má nárok i na depresi, která – když se léčí – tak se
přenos vzruchu zlepšuje.
Jak se roztroušená skleróza diagnostikuje?

Až do 60. let tady byla jediná možnost – bylo to na základě klinického obrazu, tedy obtíží, se
kterými člověk za lékařem přijde, na základě symptomů, příznaků. Důležitý byl také
neurologický nález zjištěný s pomocí kladívka a špendlíku. To se dodnes nezměnilo – posledních
50 let škrábeme a klepeme pacienty stále stejně a máme z toho dostatečnou výtěžnost. I když
lidé, které škrábeme špendlíkem na břiše nebo na chodidle, se tváří, že takové diluviální metody
už bychom měli opustit. Ale pro nás je to velmi důležité, protože u pacientů vyvoláváme určité
vývojové fenomény, které u zdravého člověka mizí (pozn. SMS: například Babinského reflex).
Abychom diagnostiku choroby urychlili, používáme i některé pomocné vyšetřovací metody.
Protože když včas prokážeme, že člověk má roztroušenou sklerózu, můžeme ji včas léčit. Jednou
z těch metod je magnetická rezonance, díky které můžeme zobrazit ložiska zánětu. Je to pro nás
mimořádně důležité, protože až do 80. let, než byla tato metoda k dispozici, byla spousta
neurologů přesvědčená o tom, že roztroušená skleróza je psychogenní choroba, tedy že ten člověk
si vymýšlí, že své obtíže z nějakých důvodů jen předstírá.
Magnetické rezonance nepoužívá rentgenové záření, ale magnetické pole, ve kterém se jinak
chová tekutina a jinak pevná tkáň. Podle hustoty tkáně se prostřednictvím počítače vytvoří určitý
obraz. Téměř nevidíme kosti – to bílé na obrázku, to není kost, ale podkožní tuk, který máme na
hlavě. Kostní tkáň na magnetické rezonanci dobře nevidíme. Tady dobře vidíte rozlišení bílé a
šedé hmoty mozkové – je to vlastně protimluv, protože bílá hmota se zobrazuje jako šedá a
naopak, i když ve skutečnosti je bílá skutečně bílá a šedá šedá. Vidíte, že nejvíc bílé hmoty
mozkové je kolem komor. V bílé hmotě jsou nervová vlákna a myelin, a právě tam bychom
očekávali zánětlivá ložiska.
Na tomto obrázku vidíte obraz ženy s roztroušenou sklerózou. Bílé, jasné tečky, jsou ložiska
zánětu – říkáme, že signál je víceintenzní než signál z ostatní tkáně. Je zřejmé, že zpočátku byl
nález u této pacientky jen minimální, ale s postupem let drobných ložisek přibývá. Zrovna tak
mohou být ložiska i v míše. Na tomto obrázku krční míchy vidíte jedno, druhé-podlouhlé a třetí
ložisko – ta jsou velmi nebezpečná, protože míchou procházejí nervové dráhy pro všechny
končetiny, svalstvo, ale třeba i pro bránici.
Na tomto snímku magnetická rezonance vidíte jedno velké ložisko a řadu drobných ložisek
zánětu, která ale paradoxně nejsou v tomto případě zodpovědná za příznaky, s nimiž k nám
pacient přišel. Měl brnění končetin a závratě, a těm by odpovídal nález v mozečku. Ale tady
vidíte i korová ložiska, která s poruchami rovnováhy nesouvisí. Z toho vyplývá, že on měl
roztroušenou sklerózu už dlouho předtím, než k nám přišel s prvními příznaky. Ale nelze bohužel
říci, jak dlouho ji měl. To je jedna ze zapeklitostí této choroby, protože dosud neumíme určit, kdy
roztroušená skleróza vzniká – na rozdíl třeba od myší, u nichž umíme chorobu vyvolat a tedy
víme, kdy přesně jsme tak učinili. S postupem času mají zánětlivá ložiska tendenci splývat –
vidíte, že v pokročilejším stadiu už je tady jakýsi pruh, který vznikl splynutím několika drobných
ložisek. Komory se v pokročilejším stadiu choroby zvětšují, protože ubývá myelin, který je
prostorově velmi náročný. Buřtíky na nervových vláknech spotřebují tolik prostoru, že
kdybychom vzali všechna nervová vlákna, která procházejí míchou (ta má průměr zhruba 1 cm),
a obalili je myelinem, byl by ten svazek nervových vláken silný jako lidský trup. A existují dva
způsoby, jak zrychlit přenos vzruchu nervovým vláknem. Buď bude nervové vlákno hodně silné,
nebo bude obaleno myelinem – prostorově to vyjde nastejno. Kdyby byla všechna nervová
vlákna v mozku obalená myelinem, tak máme hlavu velkou jako slon.
Při diagnostice používáme také mozkomíšní mok, což je tekutina, která se vyskytuje v komorách
a na povrchu mozku – jednak omývá mozek a jednak míchu. Když ho odebíráme, tak
samozřejmě nepícháme do míchy. Vpich provádíme mezi prvním a druhým bederním obratlem,
tedy v místech, kam už mícha nedosahuje. Výkon není nijak dramatický, odebíráme 50 ml – a
moku se tvoří asi 500 ml denně, přičemž kolem komor a míchy ho je jen 150 ml, tedy obnoví se
zhruba 3x za den.
Mozkomíšní mok je čirá tekutina, ve které nejsou žádné červené krvinky, protože ty dostává
mozek přímo drobnými cévami, a v moku je výrazně méně bílkovin a bílých krvinek než v krvi.
Přesto tam můžeme vidět některé jejich produkty. Když tyto bílkoviny pustíme do elektrického
pole, tak v případě roztroušené sklerózy vidíme, že si najdou svůj isoelektrický bod a zastaví se
na něm, protože se jim v určitém Ph elektrického pole dobře daří. A vytvoří proužky, kterým se
říká oligoklonální – ty odlišují pacienta s roztroušenou sklerózou nebo s jiným zánětem v
nervovém systému od zdravého pacienta. Proužky jsou po celý život téměř ve stejném místě,
protože jde o produkty aktivovaných buněk, které v těle tvoří protilátky (jediná buňka v těle,
která umí tvořit protilátky, je plazmocyt). Za normálních okolností má mozkomíšní mok stejnou
strukturu jako v séru, to znamená, že tam nejsou žádné pruhy. Ale když je tam hodně protilátek
od jednoho typu buněk, vytvářejí se oligoklonální pásy.
Kde se RS vyskytuje nejčastěji?

Na to existuje mnoho teorií, ale jednoznačně lze říci, že nejčastěji postihuje indoevropskou rasu,
do které patříme i my. Také postihuje především severní Evropu. Tvrdí se, že Vikingové zavlekli
tuto chorobu všude, kam na svých cestách pronikli. A dostali se dokonce až do Číny. Je
například známo, že v Číně, kde dnes samozřejmě žije jiné obyvatelstvo, se vyskytuje
roztroušená skleróza nejčastěji právě v místech, kde bylo z vykopávek zjištěno, že tam přistáli
Vikingové. Naopak černá rasa na rovníku tuto chorobu téměř nemá a označuje roztroušenou
sklerózu jako „chorobu bílého muže“. A pokud jde o černochy v Americe, tak tam už je rasa
smíchaná s mnoha jinými, takže RS je tam častější. Dále víme, že roztroušená skleróza se
vyskytuje v mírném podnebním pásmu.
Čím to je? To, o čem s v současnosti spekuluje nejvíce, je vitamin D – látka, která tlumí
nenormální aktivitu nervového systému. V našem klimatickém pásmu máme vitaminu D půl
roku nedostatek, protože je třeba dostatek slunečního svitu, a sluneční paprsky navíc musí
dopadat na zem pod určitým úhlem, aby si tělo vitamin D vytvářelo. Ale spousta lidí na sluníčko
ani nechodí, protože nadměrná expozice ultrafialovému záření je spojena s rakovinou kůže.
Takže bychom měli přijímat vitamin D především v jídle – ať už v doplňcích potravy nebo
v mořských rybách.
Určitou roli hraje i obrovské množství virů, které nás obklopují. Tam je dnes celá řada
spekulací. Pak sem patří i genetická vnímavost. Asi víte, že roztroušená skleróza je rasově
vázaná. Imunitní systém je u některých jedinců uzpůsobený tak, že dokáže ukázat na nepravého
nepřítele snadněji než u většiny lidí. Dalším důležitým činitelem je také hormonální stav
organismu. Ukazuje se zcela jasně, že pohlavní hormony mají na tuto chorobu výrazný vliv. U
žen dochází k hormonálnímu kolísání a proto se u nich roztroušená skleróza vyskytuje 2x častěji
než u mužů. U mužů s roztroušenou sklerózou zjišťujeme nízké hladiny testosteronu, což je
mužský pohlavní hormon. U mnoha žen se RS objevuje poprvé právě po porodu, kdy v těle
dochází k velké hormonální změně. Podobné to je i na začátku reprodukčního období a na jeho
konci.
A další věc, která se nám do toho plete, je stres. A to nejen psychický – stresem pro organismus
je i každá infekce. Organismus ji vnímá jako útok, kvůli kterému musí aktivovat určité složky. A
v takové situaci hodně záleží na tom, v jakém stavu organismus právě je – jestli se ke stresu
infekčnímu přidává i fyzické vyčerpání, špatná výživa apod.). A k tomu má hodně blízko
spekulace o zhoršujícím se životním prostředí, které umožňuje, aby autoimunitních chorob bylo
stále více. Jsou tam toxické látky, které mohou působit na imunitní systém, a nedílnou součástí
prostředí, které nás ovlivňuje, je i to, co jíme. Několika studiemi už je dokladováno, že u dětí –
když je budete krmit studenými, průmyslově vyráběnými uzeninami – je větší pravděpodobnost,
že dostanou roztroušenou sklerózu. Podobně i u dítěte maminky, která byla v těhotenství
vystavena nedostatku vitaminu D, je velká pravděpodobnost, že dítě později onemocní
roztroušenou sklerózou. Strava je velmi zajímavá tím, že zažívací trakt je vyplněný imunitními
buňkami, a ty nás chrání před tím, abychom na každý řízek – což jsou bílkoviny – zareagovali
jako na nepřítele. Zdá se tedy, že porucha střevní imunity může hrát roli u vzniku roztroušené
sklerózy – některé potraviny možná dokonce nežádoucí reakci spouštějí. Ale zatím se tyto
úvahy pohybují jen v rovině spekulací, střevo se totiž jen obtížně vyšetřuje, takže bude ještě
nějakou dobu trvat, než budou jasná nějaká východiska.
K čemu vlastně během vývoje choroby dochází? Zmenšuje se objem mozku (ubývá myelin),
zánětlivá aktivita se jakoby snižuje (tak, jak ubývá mozkové tkáně) a klinicky vidíme akutní
zhoršení. Zpočátku po sobě nezanechávají vůbec žádný defekt, ale s postupem času se objevují
drobné defekty, až nastupuje invalidita (po překročení prahu rezerv).
To, jak dlouho trvají jednotlivá stadia choroby, je velmi individuální a nepochybně i geneticky
dané. Jsou lidé, kteří i po 30 letech choroby nadále chodí na plný úvazek do práce, ale existují
také lidé, kteří jsou plně invalidní během pouhých pěti let nemoci. Patolog potom vidí atrofii
mozku – obrovské prostory mezi jednotlivými mozkovými závity.
Dá se s tím něco dělat?

V současné době existuje řada léků, kterými můžeme chorobu nikoliv vyléčit, ale můžeme jejich
prostřednictvím ovlivnit zánět. Léčbu rozdělujeme na akutní (pacient má akutní obtíže, které
trvají déle než 24 hodin), na terapii dlouhodobou, která má zabránit atakám a tedy zpomalit
progresi choroby, a na terapii symptomatickou, kdy se zaměřujeme na ovlivnění některých
příznaků – například bolesti ve svalech, ztuhlosti, svěračových funkcí, deprese a podobně.
Logika léčby se v posledních 15 letech změnila, a to ve prospěch léčby, která má být zavedena
včas. Pokud magnetickou rezonancí a lumbální punkcí potvrdíme diagnózu, tak v civilizovaných
zemích Evropské unie dostane pacient léky hned po stanovení diagnózy, v méně civilizovaných
zemích, jako jsme my, je dostane až po 2. atace – zřejmě až pojišťovna uvěří, že skutečně má
tuto chorobu. Léčba má velký význam v tom, že pacientovi, který je léčený, trvá vyčerpávání
rezerv déle než pacientovi, který léčený není. Podávání léků první volby záleží samozřejmě na
stavu pacienta, protože jestliže chodí s pomocí dvou berlí a neujde více než 100 metrů, tak
v takovém případě by léčba asi už nebyla účinná.
V akutní atace používáme vysoké dávky kortikosteroidů, což jsou hormony kůry nadledvin,
které chrání člověka před stresem. Jediný kortikosteroid, který je dnes schválený k použití, je
metylprednisolon, což je kortikosteroid, který má nejvíce omezené vedlejší účinky ze všech
možných kortikosteroidů. A poučený lékař si dokáže s vedlejšími účinky poradit.
Pak jde o to, abychom počet atak snížili na minimum. A tam se podle mezinárodní shody
odborníků používají biologické léky, které mají zabránit změnám v centrálním nervovém
systému. Používá se interferon beta, což je látka našemu tělu vlastní, která tlumí aktivitu zánětu
v nervovém sytému (produkují ho některé buňky), a dále se používá glatiramer acetát, což je lék
na bázi čtyř aminokyselin, který vyvinuli v Izraeli původně jako falešný antigen pro pokusné
krysy. Měl tedy onemocnění vyvolávat, ale při pokusech se ukázalo, že ho spíš léčí, a tak se z něj
během 30 let stal poměrně účinný lék.
Když už nic z toho nefunguje, máme ještě klasickou imunosupresi, což je potlačení aktivity
imunitního systému. Často se používá v transplantační medicíně a v onkologii, ale v daleko
vyšších dávkách než v případě roztroušené sklerózy.
Pokud jde o interferon beta, tak ten snižuje aktivitu buněk a zpevňuje bariéru, aby zánětlivé
buňky nemohly proniknout do centrálního nervového systému. Glatiramer acetát je falešný
antigen, který sice aktivuje buňky, ale nestanou se z nich ty „zlé“, které by způsobily až zničení
myelinu. Ony sice bariéru přelezou, ale v centrálním nervovém systému produkují látky, které
zánět tlumí. Potřebují tedy rozvolněnou bariéru, a kromě látek, které prostředí ozdravují, zřejmě
produkují i určité výživové faktory, které zabraňují poškození nervových vláken – axonů.
V poslední době máme k dispozici i nové léčebné možnosti, které spočívají v tom, že
zablokujeme, aby se lymfocyt k bariéře vůbec přilepil. Zablokujeme jeho vlastní adhezivní
molekuly, takže „zlobivá“ buňka se díky účinné látce natalizumab do centrálního nervového
systému vůbec nedostane a zánět tam nezpůsobí. U tohoto léku, který byl v naší zemi registrován
v dubnu 2007, je prokázána dvojnásobná účinnost oproti lékům, které používáme doposud
(pozn. SMS: interferon beta a glatiramer acetát).
A ještě si něco povíme o kmenových buňkách, což je dnes velký mediální hit a mnoho lidí si
myslí, že se jimi vyléčí kdeco. My ale používáme kmenové buňky pro hematopoetický systém,
tedy buňky, ze kterých se může vyvinout celý imunitní systém – nikoliv ty, ze kterých se vyvine
nějaký jedinec, a o kterých se dnes píše a mluví nejčastěji.
Toto jsou fascinující záběry Purkyňovy buňky, která sídlí v mozečku, a kterou vyřadíte
z činnosti, když se opijete – budete pak vrávorat. Tato na snímku se ale nevyvinula normálně
v mozku, vznikla z kmenové buňky sídlící v kostní dřeni. Když se dostala do správného prostředí
v centrálním nervovém systému, dokázala se přeměnit v nervovou buňku. To je obrovská šance,
což se ukázalo u ženy s leukémií, které byla transplantována kostní dřeň od mužského dárce, aby
byly zahubeny její nádorové buňky. A později, když tato žena zemřela, se v jejím centrálním
nervovém systému našly nervové buňky nesoucí chromozom Y, které nemohly vzniknout jinak,
než že pocházely z krevní kmenové buňky mužského dárce, od kterého pacientka dostala
kmenové buňky. To je převratný objev, který nám možná v budoucnu umožní reparovat
mozkovou tkáň, i když zatím nevíme, jak a čím přesně máme na kmenové buňky působit, aby se
z nich staly buňky nervové.
Převod kmenových buněk dnes probíhá tak, že pacientovi podáte látky, které zabijí všechny
buňky imunitního systému, tedy včetně nežádoucích, které způsobily zánět v centrálním
nervovém systému. A trvá pak několik let, než se „zlé“ buňky, které by mohly způsobit zánět,
znovu obnoví. K používání těchto metod u lidí se přišlo tak, že kvůli leukémii byla provedena
transplantace kostní dřeně pacientovi, který měl i roztroušenou sklerózu. A ukázalo se, že
roztroušená skleróza u něj na několik let po transplantaci utichla.
Česká republika se k mezinárodnímu programu transplantací připojila v roce 1997. Dnes u nás
máme asi 35 transplantovaných pacientů ze zhruba 230 na celém světě. Tady vidíte obrázek
pacientky, které byly kmenové buňky transplantovány na přelomu let 1997 a 1998, tedy v době,
kdy nebyla schopná samostatně ujít ani tři kroky. Kvůli lékům, které se jí podávaly v rámci
imunosuprese, a které mají velmi závažné vedlejší účinky (a ona měla úplně všechny, které
existují) by dnes už zřejmě byla zhruba 5 let po smrti. Ale její stav se po transplantaci zlepšil
natolik, že nyní ujde jeden kilometr o jedné nebo dvou berlích a její stav zůstal stabilizovaný.
Myslím si proto, že tady je šance, ale musíme vymyslet bezpečný režim, který pacienta neohrozí.
Chtěla bych, abyste si z této přednášky odnesli poznání, že roztroušená skleróza sice zůstává
nevyléčitelnou, ale je to choroba, která přestala být neléčitelná. Už jsme schopni včas stanovit
diagnózu a můžeme tudíž tuto chorobu převážně mladých lidí začít včas léčit. A pokud
pojišťovna bude trochu vstřícnější, budeme schopni umožnit léčbu všem, kteří ji potřebují. Léčba
vede k udržení práceschopnosti člověka, který onemocněl roztroušenou sklerózou. Je to
obrovský ekonomický potenciál pro společnost – vyplatí se jí do takového pacienta investovat,
a to i když odhlédneme od všech etických a medicínských hledisek A samozřejmě je to také o
lepší kvalitě života pacienta.
(potlesk)
Diskuse:

Jak je to s nasazováním léků první volby? Kolik pacientů je dnes má?

Odpověď: U nás je zhruba 14 000 pacientů s roztroušenou sklerózou (kolem 130/100 000
obyvatel), a asi 3200 z nich má léčbu léky první volby (pozn. SMS: interferon beta a glatiramer
acetát), což zdaleka nedosahuje procenta, které bychom si představovali a které odpovídá
poměrům v západní Evropě (40-45 %). Zbývající pacienti už jsou ve stadiu, kdy jim to těžko
může pomoci. Abychom u nás dosáhli podobného podílu, potřebovali bychom, aby léky první
volby dostalo přinejmenším ještě 1500 pacientů. Ušetřili bychom spoustu peněz, kdyby pacienti
dostávali účinné léky hned po stanovení diagnózy – mohli by například déle setrvat v práci. Ale
kategorizační komise letos na jaře řekla, že setrváme u kritérií, která byla v České republice
stanovena před 10 lety. Je to věc politická, finanční, a pokud stát bude nadále financovat léčbu
každé banální nemoci, a pacienti budou protestovat proti tomu, aby si na ošetření v ordinaci nebo
na vystavení receptu připláceli, pak u nás nadále nebude zbývat peněz na léčbu závažných
chorob.
Zajímalo by mě, jaká je provázanost mezi depresí a roztroušenou sklerózou. V dospívání jsem trpěla depresemi a teprve ve věku 20 let přišla první ataka RS. Mohly mít už ty deprese souvislost s roztroušenou sklerózou?

Odpověď: Ano. Provázanost je vysoká – udává se, že až 50 % pacientů s RS má depresi, a to ne
krátkodobou, ale takovou, u které je potřeba dlouhodobá léčba. Máme řadu pacientů, kteří se
k nám dostali přes psychiatry, u nichž se léčili s depresí. Lékaři u nich buď udělali magnetickou
rezonanci a našli nález odpovídající roztroušené skleróze, nebo se u pacientů vyvinula první
ataka. Není to tedy ojedinělé, ale je to velmi individuální.
Zaujalo mě, jak jste hovořila o tom, abychom se vyhýbali stresu a abychom nepřecházeli virózy. Je to opravdu tak vážné? Znamená to, že bychom měli vyležet každou rýmu?

Odpověď: To asi nebude u rýmy nutné. Ale neměli bychom strávit s rýmou dvě hodiny
v posilovně, neměli bychom se při virózách fyzicky namáhat a měli bychom předcházet virózám
aspoň dostatečnou konzumací zdravých potravin, především zeleniny a ovoce. Jde o to, abychom
měli dostatečné množství vitaminu C a nezatěžovali organismus zbytečnostmi – například
kouřením. Pokud řada z vás koketuje s kouřením, pak byste měli vědět, že u kuřáků zjišťujeme
roztroušenou sklerózu 2x častěji než u nekuřáků. Ale důležité je rozhodně nepřecházet
chřipky. V ordinacích MS center máme podnikatele a manažery, kteří v posledních deseti letech
pracovali téměř bez přestávky, bez dovolených, nedokázali odpočívat, museli ještě udělat tohle a
tamto, chřipky zásadně přecházeli a pak je v 35, 40 letech roztroušená skleróza dovedla k tomu,
že totálně přehodnotili svůj hodnotový žebříček. Peníze a úspěch prostě člověku zdraví nezajistí.
Jak je to s pitím alkoholu u pacientů s roztroušenou sklerózou?

Odpověď: Alkohol je látka tělu vlastní a pokud si jím nebudete zabíjet Purkyňovy buňky, tedy
nebudete ho popíjet nadměrně, tak vám neublíží. Světová kardiologická společnost dokonce
považuje 2 dl vína denně za nejlepší obranu proti infarktu. Když přestanete kouřit, tak je to sice v
pořádku, ale u alkoholu má abstinence opačný účinek. Ale tím rozhodně nechci navádět mladé
lidi k pití alkoholu…
Ví se o tom – a to nejen ve světě, ale i u nás – že už dávno existují prostředky, které dokáží řešit choroby z hlediska celého organismu. Víte o tom?

Odpověď: Neznám žádného pacienta s roztroušenou sklerózou, který by se vyléčil metodami
holistické medicíny nebo něčeho takového. Ten celistvý přístup spočívá ve změně životosprávy,
ve změně hodnot a ve změně pohledu na svět, což mnozí pacienti prožívají v rámci léčby deprese.
Ale, že by u někoho zafungovaly nějaké alternativní metody, o tom jsem opravdu ještě neslyšela.
No tak já vám to teď říkám!

Odpověď: Dobře. Tak mi tedy přiveďte jediného našeho pacienta, který skutečně měl roztroušenou sklerózu, a kterého jste vyléčil.
Hovořila jste o tom, že máme 40% rezervu nervových vláken. Zajímalo by mě, jak je to se schopností obnovovat nervové buňky?

Odpověď: Zdá se, že v mozku skutečně jsou oblasti, kde se vytvářejí nervové buňky (kolem
hypokampu a komor). Ale nervová buňka bohužel neumí cestovat – posune se třeba jen o 10 mm
a my zatím nevíme, jak ji dostat na místo, kde je jí zapotřebí. Ale dnes už se ví, že když budete
popíjet nadměrné množství alkoholu, zabrzdíte novotvorbu nervových buněk. Víme tedy, jak
nervové buňky spolehlivě ničit, ale ještě nevíme, jak je dostat tam, kde by nám pomáhaly.
(Propagátor celostní medicíny): Já bych…

Moderátorka: Ne, pane, vy už jste dotaz měl. Svůj čas jste vyčerpal…

Jaká je pravděpodobnost, že dítě pacientky s roztroušenou sklerózou také bude mít tu chorobu?

Odpověď: Pravděpodobnost je tam samozřejmě vyšší, ale nikoliv proto, že by matka přenesla na
dítě nějaký gen. Dědí se určité pozadí imunitního systému. Nejlepší doporučení, které dnes
můžeme dát – a to všem těhotným ženám – je to, aby konzumovaly potravinové doplňky
s dostatkem vitaminu D. Už se totiž ví, že v případě těhotenství, které probíhá přes zimu, tedy
v období nedostatku slunečního svitu, je vyšší pravděpodobnost, že se u dítěte vyvine roztroušená
skleróza. Čili dostatek vitaminu D je velmi zásadní věc.
(Opět pán propagující celostní medicínu): Jak jste říkala, že vám mám přivést vyléčeného pacienta… Tak já vám ho sice nepřivedu, ale dám vám kontakt na…

Moderátorka: To, myslím, opravdu není třeba…

(Propagátor celostní medicíny volá při odchodu ze sálu): Tady názorně vidíte, jak klasická medicína neguje cokoliv jiného. Bylo to velmi inspirující setkání! Na shledanou!!!

(Hlas jiného pána z publika): Sbohem!

Jak je to s mateřstvím při onemocnění roztroušenou sklerózou?

Odpověď: Těhotenství je ideální stav pro tuto chorobu. Matka totiž musí nastavit vlastní
imunitní systém tak, aby její organismus toleroval molekuly, které jsou v organismu dítěte z jeho
otce. Imunita se tedy v té době posune směrem k toleranci. To se nám moc líbí, ale tento stav
skončí spolu s porodem a po něm mohou přijít ataky. Těhotenství může proběhnout naprosto
normálně, pokud je žena stabilizovaná. Neměla by tedy otěhotnět v době, kdy následuje jedna
ataka za druhou. Těhotenství by mělo být plánované, a to tak, aby se nestalo, že pacientka má
právě před státnicemi, otěhotní, její manžel věnuje veškerý čas podnikání, ještě k tomu třeba
stavějí dům a nemají babičku ani dědečka, kteří by se v případě potřeby o dítě postarali. Vždycky
se snažíme informovat celou rodinu, měli by vědět, že těhotenství by mělo probíhat v době, kdy
se rodina na dítě těší a je na ně připravená. Pacientka pak snáší mateřství snáz, protože si díky
pomoci celé rodiny může odpočinout, kdykoliv to potřebuje, nebo nemusí k dítěti vstávat, když je
unavená a podobně. Problematické je jen kojení – v současnosti nedoporučujeme kojit déle
než dva měsíce, tedy do doby, než se v těle začnou tvořit protilátky. Je to proto, že hormon, který
zajišťuje kojení – prolaktin – je aktivátor té choroby, aktivuje „zlé“ lymfocyty. Tady jsme ve
sporu s pediatry, kteří samozřejmě kojení podporují, ale my říkáme, že pro dítě je mnohem
důležitější matka, která se o ně dokáže postarat, než kojení delší o pár měsíců
To je ale naprosto odlišný přístup oproti minulosti, kdy se otěhotnění vůbec nedoporučovalo…

Odpověď: Ano, ale musíte si uvědomit, že dříve neexistovaly léky, které máme nyní. Dnes víme,
které léky máme nasadit těsně po porodu a v následujících týdnech. Takže děsivé zkazky, které
jsme nedávno viděli v jednom seriálu, kdy žena s roztroušenou sklerózou skončila po porodu na
vozíku, už jsou většinou mimo dnešní realitu. To je záležitost 80. let a dob dřívější
Může toto onemocnění vypuknout i ve vyšším věku?

Odpověď: Ano, ale stejně tak i v dětství. Máme i čtyřletého pacienta, a pak byl asi před dvěma
lety v televizi zhruba pětiletý chlapeček romské národnosti. U starších lidí bývá problém
s diagnostikou, protože jejich nález bývá na magnetické rezonanci velmi podobný cévním
nálezům, takže bez podrobnějšího vyšetření se to obtížněji diagnostikuje a někdy se to může i
zaměnit. Jsou známy dokonce případy, kdy se až při náhodně provedené pitvě přišlo na to, že
zemřelý měl roztroušenou sklerózu, aniž měl nějaké obtíže – jeho imunitní systém si s tím
zkrátka poradil.
Roztroušená skleróza patří k autoimunitním onemocněním a u těch bývá časté, že se jich vyskytuje u jednoho pacienta více najednou…

Odpověď: Ano, máme takové pacienty. Mnozí mají k roztroušené skleróze ještě Crohnovu
chorobu, ale nejčastěji to bývá autoimunitní onemocnění štítné žlázy.
Zvyšuje se incidence RS?

Odpověď: Zdá se, že ano. A zdá se, že zvýšený výskyt roztroušené sklerózy není způsobený jen
lepší diagnostikou. Zdá se, že autoimunitních chorob v poslední době opravdu přibývá. Proč,
to zatím nevíme – předpokládá se vliv životního prostředí, stravy, stresu atd.
Moderátorka: Děkuji paní docentce. (potlesk)

[klincek]

no tak to si urcite aj ja cele precitam ,ale neham si to uz radcej na zajtra ,je to dhe .ale co som zbezne kukla tak dolezite veci .vdaka a dnes uz dobru nocku

[jančula]

Dakujem, necakala som taku starostlivost. Dufam, ze tento atak prejdeme bez skod… Viem, ze sa to vsetko prejavi neskor. Dnes uz to vyzeralo lepsie.
Je to vzdelany clovek, velmi dobre pozna fakty o svojej chorobe…, ale je asi este primlady na to, aby si viac vazil svoje zdravie.
Dakujem, ze na nas tak myslite

[ferino]

TAk som konečne prišiel na to, ako sa volajú tie lieky, čo skúšam. Rozobral som krabicu, v čom sú zabalené. Na staniole je nápis BG 00012. Počiatočné problemy už sú preč a tak sledujem ako sa bude správať kamoška SM.

[klincek]

ved hadam ti to pomoze ,a budes sa mat len dobre .ti prajem a urcite aj ostatny .

[klincek]

potrebujem rychlu pomoc.ide na mna chripka ,u mna to mava rychli spad.kazda rada mi je dobra,sa s infektu niekedy dostavam aj mesiac.a potom obycajne nasleduju dake telesne zmeny ,len teraz som sa vyhrabala s prepacenim s h… a zas mam do toho padnut ? som zufalec ,tak mi poradte daku rychlu pomoc k lekarke sa dostanem az zajtra poobede ,vasu skusenost ,zatial som si urobila vrely kupel ,obycajne zabera ,aspirin C sumivy,teple ponozky na nohach a idem pit citronovy caj s medom

[janka1508]

zdenka nič iné ti neviem poradiť, len nohy v teple, kľud, čaj s medom a veľa, veľa vitamínu C, môžeš pridať aj zinok.

[klincek]

zinok doma nemam ale skusim tie vitamini co sme dostali na vianocnej akcii v mikulaskom balicku ,cecka mam . a caj s medom a citronom uz pijem ,milacik mi urobil do politraku .dikes

[klincek]

idem vyskusat betaglukanativ—vraj posobi proti virusovym a bakterialnym ocoreniam a urichluje liecbu pri chripke .toto mam aspon doma hned po ruke

[janka1508]

tak to nepoznám ale hneď to idem naštudovať.

[klincek]

ja som to kupovala v lete k voli synovi ako prevenciu hlavne .mal zaplateny letny tabor a vsetci boli chory len on nie ,a´tak som nechcela aby ho to chytilo tak to bral ,poradila mi to lekarnicka a ozaj nic nedostal

[Osma]

betaglukan – posilnuje predovsetkym imunitu,aby sa telo mohlo rychlejsie branit pri chripke a inych takychto ochoreniach.To ale nase telo pri SMke nepotrebuje,myslim zvysovat imunitu.Vatsina z vas berie lieky prvej volby,aby sa imunita potlacovala.Tak si na to dajte pozor.

[Autor]

Príspevky