Zdravotný, neviem čo s ním…
- This topic has 163 odpovedí, 32 hlasov, and was last updated pred 14 years, 10 months by
.
-
ahojte, mam jednú otázočku. možno sa vám bude zdať smiešna, ale ja sa hneď stresujem, keď ma niečo zabolí, lebo neviem, či práve tak sa neprejavuje SM.Akurat včera bolo presne 8 mesiacov, čo ju mám zistenú a tak „som ešte nemala česť“
spoznať všetky jej časté prejavy. takže ta otázočka znie: aj vás pobolieva chrbát (konk. kríže)??? ja som ten problém, keď som bola zdravá nemala, objavilo sa to až teraz a už sa mi objavili niekoľkokrát. Vekom to snáď nebude 
.
ďakujem za odpoveď.
ak si to prečítaš a správne to pochopíš…tak snáď sa aj pousmeješ a dnešný deň bude aj trochu veselší…tak skúúús…čítaj:
Ahoj, jsem relativní RS „nováček“, ale jak tak čtu, tak jsem jediný bez depresí a změn nálad
Za to se ale změnili všichni okolo. Schválně se mě snažili za každou cenu vytočit nebo naopak uvrhnout do těch nejtemnějších depresí. Najednou byli všichni kolem okázale zdraví, perspektivní, neúnavní a samá legrace. Na můj účet, pochopitelně. Nebo naopak – a to bylo snad ještě horší – samá lítost a chabě předstíraná účast. Něco jako návštěva u pratety v domově důchodců, kterou vlastně ani tak moc neznáte. Víte, že má na kahánku ale nemáte ji co říct, tak jen planě žvatláte, že to bude dobrý, to bude dobrý teta. A nejhorší ze všeho to bylo doma. Žena byla obvzlášť záludná a vůbec nerespektovala, že jsem krutě a nevyléčitelně a určitě i smrtelně nemocný. Bylo mi jasné, že do roka budu na vozíku, do dvou let mě bude krmit jako kojence a třetím rokem že raději přestanu dobrovolně přijímat potravu a všem kolem ulehčím. A ona, místo aby mě nechala v klidu rozjímat, psát melancholické básně a vymýšlet co nejdojemnější epitafy, mě neustále zatěžovala chodem domácnosti a svými malichernými starostmi. A neustále byla podrážděná. Přišlo mi to ke mně děsně nepravedlivé, že já, nemocný, jsem tak v klidu a ona tak vyvádí. Několikrát jsem ji i v dobré víře poslal k psychologovi, protože mi bylo jasné, že se nedokáže s mou diagnózou vyrovnat tak dobře jako já. Vděku jsem se ovšem nedočkal. Ba naopak. Několikrát jsem se protestně i opil, abych jí dal jasně najevo, že je na nejlepší cestě ze mě udělat svým přistupem alkoholika. Pak se mi najednou z těch všech stresů kolem začaly množit ataky. Klidně i 3-4 týdně, a to většinou středně až hodně těžké. Neustále jsem vysedával u neurologa a domáhal se okamžité, intenzivní a efektivní léčby. Po dvou měsících stupňovaného natláku jsem nedostal ani interferony a nic tomu podobného, dostal jsem místo adekvátní léčby antidepresiva! Zrovná já, který je jako jediný v klidu a pohodě! Trochu jsem se urazil, ale že byly zadarmo, zkusil jsem je. APO – něco se jmenujou. Tak je pravda, že mi vůbec nepomohly, ale všichni okolo se konečně zklidnili. Proto všem doporučuju aby se antidepresiv nebáli. Vy je sice přece vůbec nepotřebujete, ale všem okolo vás pomůžou
- Musíte byť prihlásený, aby ste mohli odpovedať na túto tému.